Pár slov o mně
Takže:
- jsem živočich - o tom žádná
- jsem šílený nadšenec - a to do všeho, do čeho se s chutí pouštím
- jsem urputná - když už se do toho pustím, tak neskončím dřív, než je vidět "zdárný" konec - třeba i bez spánku a bez jídla (teda brambůrky to jo !)
- mám ráda hezké věci - proto je také vyrábím
- mám ráda staré věci - proto se jimi obklopuji
- nesnáším blbé lidi, křivost, ponižování a sobeckost
- miluji svou práci - proto ji také vykonávám s láskou a nadšením
- ještě nesnáším vyhazování čehokoliv :-)
..............a pro ty, co rádi čtou delší Storry, to trošku rozvedu:
Jsem živočich. ( jak jsem už uvedla výše). Miluju přírodu a všechno s ní spojené. Nikdy nepřijdu domů s prázdnou. Sbírám a nosím domů kamínky, co dobře padnou do ruky, kusy dřeva, krásně porostlé mechem, nebo jen hole, co jsou zcela holé, ale jen nějak prapodivně rostlé.
Jsem nadšena z ranních mlh, ze stoupajících par nad řekou, ze zapadajícího červeného slunce, ze zasněžených zmrzlých stromů, z roztodivných mraků na obloze, z bouřky, z podemletých břehů horských potůčků, z panoramatických pohledů na horské hřebeny v dáli a jejich údolí. (u nás v Beskydech.. a všechno si musím pořád fotit..)
Obdivuji a nevěřícně stále kroutím hlavou nad prací a dílem starých mistrů, řemeslníků, kovářů, architektů – stavitelů, umělců. Všech, co jsou schopni něco vyrobit, vytvořit vlastníma rukama, pomocí strojů a hlavně své fantazie. Vážím si jejich neskonalé trpělivosti a šikovnosti..
Kromě toho, že jsem živočich, se jmenuju Libuše Švehlíková a zabývám se snad vším, co má něco společného s činností rukou.
Od malinka (asi od 4 let), jsem už šila na panenky, vymýšlela střihy i pro ostatní kamarádky, které měly panenky. Malovala jsem hned, jak jsem zjistila, že tužka patří do ruky a ne do pusy. Pokreslila jsem každý kousek volného místa. Nejkrásnějšími dárky pro mě byly stohy papírů a pastelek, (to ovšem platí dodnes) a hromady průmyslových pucvolů, které jsem stříhala a stříhala a šila a párala a zase šila a přetvářela v oblečky. (Měla jsem totiž vzácné příklady – babička i maminka – ty měly snad kilometry naháčkovaných záclon, tuny napletených svetrů…). Na základce jsem si už šila, pletla a háčkovala na sebe a posléze pro rodinu a známé i neznámé.
Zkoušky na uměleckou průmyslovku jsem absolvovala úspěšně, bylo ale velmi obtížné pro holku z malého města a ještě z dělnického rodu, dostat se na tak prestižní školu, tak jsem vystudovala gymnázium. To mě ale vůbec neuspokojilo. Takže jsem po několika letech s úsměvem ještě vystudovala Oděvní průmyslovku.
Své pletené a kombinované svetry jsem dodávala do butiků Patty a Věra a do Domu módy v Praze..
To ale přerušila Sametová revoluce.
Ještě několik svetrů putovalo prostřednictvím mých kamarádů do Německa, Švýcarska, Itálie, a pár kousků do Kanady.
Pak jsem se na nějakou dobu ocitla úplně v jiném světě, světě aut. A až v posledních letech jsem se zase vrátila do svého naplněného života.
S láskou a neskutečnou vytrvalostí mně vlastní, tvořím pro své potěšení různé oděvy a doplňky. Vše podle svých originálních střihů a návrhů. To vše v nekuřáckém prostředí a bez domácích mazlíčků. Kladu vysoké nároky na kvalitu provedené práce.
Při své tvorbě nezapomínám ani na přírodu a naši „matičku Zemi“ a používám v mnoha případech i recyklované materiály, které zakomponovávám do své tvorby. Ráda kombinuji pleteninu s materiály úplně jiného charakteru.
Řídím se životním stylem Zero Waste, takže v mnoha výrobcích používám materiál do posledního kousíčku. (to si na sebe ovšem kolikrát šiju bič, protože mi to nevychází a musím párat a některé díly předělávat tak, aby mi to nakonec vyšlo podle mých představ).
To je tak asi z mých začátků, co si myslím, to nejdůležitější. A teď už stačí jen nakouknout...